| 18. 11. 2019
| Vyrážíme do jižní Ameriky! Na třítýdenní cestu přes Chile, Argentinu, Uruguay a Brazílii jsme se vydali s ¥em a Martinem brzo ráno 18. listopadu 2019. |
|
A protože šlo pravděpodobně o nejvzdáleněnjší a nejdobrodružnější cestu našch životů, nenáí možné ji odbýt jediným článkem. Přinášíme proto aspoň 26 nejzajímavějších fotografií z míst, která jsme navštívili, když jsme procestovali Chile, Argentinu, Uruguay a Brazílii. Snažili jsme se vyhýbat turistickým cílům, cestovat osmaělými horami, stopem, nákladními loděmi i vlaky a hlavně co nejvíc na jih!
| Strmé uličky Valparaiské. |
|
| Železniční trať (1000 mm) z Copiapá do Caldery byla úplně první na jihomaerickém kontinentu. Dnes je smutně zavátá pískem a vlaky po ní jezdí jen jednou za několik dnů (a ještě jenom nákladní). |
|
| V Antofagastě jsme byli svědky pokusu o chilskou revoluci. Pouliční boje a střelba z vodních děl tu každý den od 17 hodin zaměstnávaly jak policii tak progresivní mládež. Vyrabované banky, posprejované kostely, hořící pneumatiky a zničená auta nás měla doprovázet i při druhé návšrtěvě Chile o dva týdny později. |
|
| Také v okolí Antofagasty je v největším důlním komplexu světa Mina Escondida spletitá síť úzkokolejných železniček. Parní lokomotivy tu ale mají už jen na okrasu. |
|
| Do dolů jsme se dostali nočním stopem a v kamionu jsme se schovali před hlídačem. Ráno nás ale rychle zadrželi a k našemu štěstí nás dva mladí Jorjitos (Jirkové si pomáhají všude na světě, říkali) převezli asi 100 km přes nekonečnou slanou poušť Pocitos de Ilimac až do železniční staničky Monturaqui vysoko v horách. |
|
| Stanice Monturaqui. Neexistuje lepší místo pro natáčení westernu. Odstavený vagón by se nám na železniční trati hodil, kdybychom šli z kopce, osobní vlaky tu totiž nejezdí už desítky let. A nákladní v průměru jednou za deset dnů. Šlapeme ke hřebeni And pěšky. |
|
| Ve dne je ve zdejších poušítích ohromné vedro a slunce spaluje všechno živé. V noci pro změnu mrzne. K tomu se přidává ve výšce kolem 4000 m řídký vzduch, takže člověka nepřestává bolet hlava. |
|
| Nad Monuraqui znenadání potkáváme v úzkém zářezu vlak. Bohužel jede opačným směrem, tak se omezujeme na letmý pozdrav se strojvedoucím. Toho dne to byl jediný člověk, kterého jsme potkali. |
|
| V průsmyku Socompa překonává železnice hřeben And a státní hranici Chile a Argentiny. Protože tu nejedzí osobní vlaky, nemá posádka asi šesti argentinských pohraničníků celé dny, co dělat. A tak spí. Když je pak znenadání probudí zatoulaní češi, rychle se převlékají z pyžama do uniformy a v tom zzmatku vám dají do pasu třeba razítko s datem 32. listopadu. |
|
| Do Tolaru Grande jsme dojeli nákladním vlakem, poté, co se nám podařilo uprosti posádku (strojvedoucí, vlakvedoucí a asi pět posunovačů). Ve služebním voze u kamínek nevypadal okolní mrazivá poušť tak špatně jako v miniaturní vesničce, kde nás ve tři ráno vyhodili na ospalém nádraží. Následujících zhruba 30 hodin jsme strávili nejdelším stopováním svého života. |
|
| Kamión, který Martin stopnul, nás převezl přes pětitisícové průsmyky andskou pouští, kde není vůbec nic, kromě dopravních značek. Jezdí tu totiž auta s měděnou a stříbrnou rudou. |
|
| Salar de Pocitos je veliké slanisko, přes které vede úzkokolejka a státní silnice. Na opačném konci aktuálně vyschlého slaného jezera (asi 30 km od místa focení) leží stejnojmenné městečko a železniční stanice. |
|
| Po občerstvění v Saltě a Mendoze a dvou dnech v civilizaci míříme soustavou autobusů z pouště na jih - do pastvin Ohňové země. |
|
| Voda je tu mrazivá, vždyť přitéká přímo od antarktických břehů. Trajekty do Ohňové země jsou zdarma a byť tento je určený pouze pro náklady, podařilo se mně přesvědčit námořníky, že musím za kamarády do Ohňové země a ti přivřeli oči a vzali mě na palubu. Cersta přes Magalhãesův průliv trvá necelou hodinu. Na protějším břehu je jen betonová plocha končící v moři. |
|
| Po Ohňové zemi jsme putovali pěšky. A když jsme našli opuštěnou salaš, využili jsme její pohostinnosti a přenocovali nedaleko ovčína. |
|
| Ovce tu sdílí prostor s volně žijícími lamami. A taky volně umírajícími, jak jsme si všimli po cestě na mnoha místech. Je tu pusto a zdechliny nikdo neodklízí. |
|
| Po necelých dvou dnech putování jsme dorazili do městečka Porvenir, které působilo naprosto skandinávským dojmem. |
|
| Osobní lodě do Punta Arenas nicméně jezdí jen jednou za několik dnů, a tak nám nezbylo než se nsažit opět dostat na některou z nákladních lodí. Don Sebastian převážející velrybí tuk nás odmítl prý z hygienických důvodů. Byrokracie řádí i na nejjižnějším jihu. |
|
| Nakonec jsme se s Martinem vetřeli na malou rybářskou bárku (a Honza musel letět leteckým autobusem) a ta nás během tří hodin převezla zpět na pevninu. |
|
| V Punta Arennas je přístviště vědeckých lodí plujících do Antarktidy. Tam nás ale nevzali. |
|
| Auto nám bez americké kreditky nechtěli půjčit, a tak jsme strávili poslední den na jihu na vyůjčených horských kolech. |
|
| Krajina tu připomínala třeba Krušné hory. Nebýt toho polárního moře na obzoru. |
|
| Z Punta Arenas jsme letecky zamířili přes Santiago de Chile do Buenos Aires a dále autobusem do São Paula, kam pro nás z Evropy přiletělo letadlo. Největší město Jižní Ameriky je vlastně obří dálniční křižovatkou, na které bydlí víc lidí než v Česku. |
|
| Murales jsou zlatým kulturním dědictvím Jižní Ameriky. |
|
| Saopaulské mrakodrapy šplhající výš a výš. |
|
| A jeden trolejbus na závěr. |
|
| Zpět
Komentáře:
Stránka:
|
|
Poslední komentáře:
Autor: František Jeřábek Text: Ahoj Láďo ještě pamatuji Kolena Pavla z Olomouce Lexa Frič Vokrinek Číst
Autor: Lukáš Krejčí Text: Dobrý den, rád bych se zeptal, zda je možné použít některou z Vašich fotografií ke své diplomové práci.
S pozdravem
Krejčí Číst
Autor: Pavel Danek Text: Leodegard Danek ( Mlynar v Arnostove) by muj dedecek. Číst
Autor: Ladislav Brabec Text: Díky Franto za reakci.
Jsem v kontaktu s Pavlem Kŕivánkem, oba jsme v Praze, toho také pamatuješ? Jinak o nikom nevím.
Číst
Autor: JzA Text: Pokud to bude vhodné vzhledem k tématu, určitě se dřív nebo později dočkáte. Číst
|
|